Jak vypadá sklizeň
Olivové sady kolem Scerni leží ve zvlněné krajině Abruzza. Když máte štěstí na místo, na jedné straně vidíte majestátní Majellu a na druhé Jaderské moře.
Česači se ráno sjedou do připraveného sadu. Tráva je vysekaná a výhonky kolem kmenů jsou pryč, aby nepřekážely při práci a nepoškodily sítě. Ty se rozprostřou těsně kolem kmene, aby olivy nepadaly na zem. Spodní větve se dají česat malými plastovými hrabičkami. Do korun dosáhnou dlouhé sklizňové hrábě na baterii nebo na stlačený vzduch z kompresoru. Pod jejich zuby se větvičky rozechvějí a olivy se sypou dolů. Vypadá to snadně, ale držet hrábě celé hodiny nad hlavou a vést je mezi větvemi je dřina, ze které večer bolí ruce i krk.
Jakmile je strom očesaný, zvednou se okraje sítě a olivy se sesypou do bedýnek. Plné bedýnky míří na valník za traktorem, síť pod další olivovník. A jede se nanovo.
Kolem poledne hrábě konečně ztichnou. Z prázdných bedýnek jsou rázem stoličky, někdo si sedne rovnou na kraj sítě. Vytáhne se chleba, místní salám ventricina, pecorino nebo kousek frittaty. K tomu zákusky, káva a pivo. Chvíli se jí a povídá a za půl hodiny už jsou všichni zase u stromů.
Sklizené olivy putují rovnou do lisovny, kde se za pár hodin promění v tekuté zlato.





